Nepál nejsou jen hory

Nosorožec se pase na stezce kousek od nás. Jsme přímo před ním, ale on nás nevidí. Pokud se nepohneme a neuděláme nějaký hluk, můžeme stát a nevšimne si nás. Má hodně špatný zrak, ale o to lepší uši. Pokud zaslechne něco podezřelého, zaútočí na stranu odkud hluk přišel. Co kdyby to náhodou byl nepřítel?...

Tak podobný zážitek si můžete z Nepálu přivést taky. Oproti vžité představě, že Nepál jsou jen hory, vysokohorské túry a nosiči Šerpové jsem se právě horám příliš nevěnoval. Můj itinerář byl ale i tak nabitý a ani jsem nestihnul všechno co jsem chtěl. A co že jsem teda viděl? Třeba: Buddhovo rodiště v Lumbini, Královský národní park Čitvan (odkud je úvodní zážitek, ale projel jsme se tam i na slonu a prošel krásný kus džungle), hinduistické chrámy a buddhistické stupy v Káthmandú a okolních místech, svaté muže, tibetské jídelny, Káthmandské údolí ze sedla kola, Džanakpur (rodiště Rámovy manželky Sity) no a i na ty hory se nakonec dostalo - pohled z Damanu na Himaláj stál opravdu za to.

Hinduisticko-buddhistické království

Nepálský král nesmí, jako pozemské vtělení hinduistického boha Višnu, spatřit Višnovu sochu ve vesničce Budhanilkantha (asi 10 km od Káthmandú). Prý by pohled sám na sebe nevydržel a zemřel. Nám, obyčejným smrtelníků ale nic takového nehrozí, a tak se můžeme podívat jak na tenhle pětimetrový Višnův obraz, tak na hinduistické chrámy a buddhistické stupy, kterými jsou Nepál, ale především Káthmandské údolí posety.

Hinduismus a buddhismus jsou v Nepálu často nerozlišitelné. Jedno se míchá s druhým, hinduističtí bohové žijí vedle Buddhů a ti zase patří mezi hinduistické bohy. Pokud jste byli v Indii a horko těžko pochopili přesložitý systém hinduistických náboženství, tak zapomeňte co jste pochopili. V Nepálu je řada věci jinak, snad jen ta kráva je pořád posvátná.

Stejně jako v severní Indii i zde najdete mnoho Tibeťanů. Nepál je svou zeměpisnou blízkostí k Tibetu přirozeným domovem desítek tisících tibetských uprchlíků. Ti tak obohacují nepálskou kulturu o vlastní zvyky a tibetské jídelničky najdete všude kam se hnete. Nepálské království je už po desítky let i jejich domovem.

Buddhovo třetí oko

Nepálské buddhistické stupy nevypadají navenek jen jako pouhé hromady kamení naskládané do tvaru zvonu. Jsou zlidštěny a tak přiblíženy prostým lidem, kteří potřebují mít lidské symboly i v něčem, co jinak nemá s hmotou nic společného. Buddhovy oči, nakreslené na stupách tak hledí do všech čtyřech světových stran. Nad nimi, tam kde má člověk čelo, je posazeno ještě třetí oko a člověčí podobu stupy dokresluje stylizovaný nos mezi očima. Ve skutečnosti však nejde o nos, ale o nepálské číslo jedna, zde symbolizující jednotu. Pak je snad jediným rozdílem mezi člověkem a stupou, že stupa nikdy nemrká.

Kolem stup se často potloukají drzé (a zcela světské) opičky, číhající na kohokoliv s něčím k jídlu. Jakmile se přiblížíte, neznaje jejich úmysly, nelekněte se a hlavně se nebraňte. V zápalu boje o žvanec vás totiž nemilosrdně poškrábou a je jim jedno, že si tím zhoršují karmu :-). Inu jsou ještě nevědomé a čeká je řada znovuzrození...

Turismus...

... tvoří nezanedbatelný podíl nepálských příjmů ve tvrdé měně. A Nepál se tomu nebrání. Ba naopak. On se přizpůsobuje. Nepálci se svojí mírnou povahou pozvolna podléhají, protože ani nevědí jak se bránit. Tím se asi nejvíc liší od Indů, kteří jsou tak zaměření na holé přežití, že s nimi žádný turismus nehne.

Nepál je sice stále ještě nerozvinutá země, ale silnice už začínají pronikat do dříve zcela odlehlých koutů země. A nepálské hory? Ty už dávno nejsou panenské. V sezóně si na túrách můžete připadat jako na dálnici a dokonce i to mýtné se platí. Na většinu túr totiž potřebujete povolení. Stojí sice jen pár dolarů, ale čím dále a výše jdete, tím hlouběji musíte sahat do kapsy. Nepál už se zkrátka naučil zpeněžit krásy, které mu byly shůry dány do opatrování.

15 minut

Nepálci jsou odnepaměti zvyklí žít na hranicích a ve stínu dvou asijských gigantů - Číny (Tibetu) a Indie. Dříve využíval svou přirozenou pozici ke zprostředkovávání obchodu, dnes už tato jeho role není tak výrazná, proto hledá své nové místo v region. Daří se mu lákat statisíce turistů, ale nedaří se mu odpoutat se od svého velkého souseda - Indie. Ke kulturním svazkům se dnes začínají přidávat svazky ekonomické, a tak i na nepálských silnicích vládnou autobusy a náklaďáky Tata indické provenience a mnoho nepálských firem ve skutečnosti patří Indům.

Nejspíš proto se rozhodl k radikálnímu kroku a posunul svůj čas o 15 minut před čas indický :-). Chce vám tím dát najevo, že nevstupujete do dalšího z indických států, ale do suverénní země. Proto si nezapomeňte na indicko-nepálských hranicích posunout hodinky, jinak budete všude chodit pozdě. Ostatně, podle „dochvilnosti“ Nepálců bych řekl, že čas sice posunuli o 15 minut, ale svému národu to zapomněli říct...